CALENDAR OF EVENTS- Tourist information center Hradec Kralove

Pojízdné muzeum Legiovlak, unikátní souprava 14 zrekonstruovaných vozů, představuje věrnou repliku legionářského vlaku, v němž žili a bojovali příslušníci naší zahraniční armády v Rusku v letech 1918–1920. Koleje České republiky brázdíme s naším pojízdným muzeem již jedenáctým rokem a jeho cílem je připomenutí nejen zásadní historické zásluhy československých legionářů na vzniku našeho státu, ale také připomínka boje Čechů a Slováků po boku Spojenců ve 2. světové válce, stejně jako současná úloha Armády České republiky doma i v zahraničních operacích, a to převážně u mladé generace.

Další informace naleznete na https://www.csol.cz/projekty/legiovlak

Unikátní výstava je obrazem mnohaletého putování cestovatele Rudolfa Švaříčka do různých částí Himálaje.

V Muzeu východních Čech v Hradci Králové budete vtaženi do nejvyššího pohoří světa, hlavně do oblasti Tibetu. Prostřednictvím velkoformátových fotografií i autentických předmětů se seznámíte s životem v okolí ledových vrcholů. Himálaj bude ve výstavě představen z pohledu horolezců a šerpů, nabídne také vhled do života tamních obyvatel a věnovat se bude i duchovnímu životu v oblasti.

Součástí zážitku bude návštěva buddhistického chrámu, příbytku nomádů, ale i některých duchovních obřadů.

Umístěním díla Přání (2015) do veřejného prostoru navazuje GMU na předchozí projekty, prostřednictvím kterých se snaží obohacovat prostor na Velkém náměstí v Hradci Králové. Interaktivní socha je sestavena ze dvou sloupů, mezi nimiž je vypnuto pět ocelových lanek. Na těchto lankách visí písmena abecedy. Písmena jsou volně pohyblivá, což návštěvníkům umožňuje s nimi manipulovat a sestavovat libovolná sdělení v konkrétní konfiguraci slova na pět písmen.

Více na: https://www.galeriehk.cz/vystavy/dusan-zahoransky-prani/

kurátorka: Anna Horák Zemanová | Prostor

Hlavní výstava letní sezóny s názvem Co je doma, to se počítá zkoumá jedinečný fenomén tvorby partnerů ve výtvarném umění – vztah manželských či životních dvojic, jejichž osobní i profesní dráhy se odehrávaly na pozadí dějinných zvratů 20. století. Návštěvník má možnost sledovat, jak se vztahy promítaly do výběru témat, technik, stylu i do způsobu, jak umělci reflektovali realitu doby. Od secese a moderny přes socialistický realismus až po konceptuální umění – v každé etapě výstavy nacházíme rozdílné vrstvy vzájemného „působení“. Výstava nabízí nejen vizuální dialogy mezi partnery, ale i hlubší zamyšlení nad tím, jak zásadní roli hraje lidská blízkost ve světě umění.

Více na https://www.galeriehk.cz/vystavy/co-je-doma-to-se-pocita/

Tělo vody

Voda nemá pevný tvar. Neustále se proměňuje, odráží světlo, pohybuje se v rytmu, který přesahuje lidský čas. Přesto se ji můžeme pokusit zachytit – v obraze, ve znaku, ve stopě.

Výstava Evy Francové a Markéty Váradiové se setkává právě v tomto prostoru mezi pomíjivostí a trváním. Eva Francová zkoumá samotnou podstatu a skrytou architekturu vody. Sleduje odrazy světla na vodní hladině a jejich proměnlivé projekce „pod hladinou“ převádí do graficky upravovaných černobílých fotografických obrazů. Z prchavého okamžiku vytváří pevný znak, z tekutosti strukturu. Markéta Váradiová obrací pozornost k Měsíci a jeho pravidelnému pohybu. Jeho proměny a rytmus zaznamenává v kresbách, které vznikly během zimního pobytu na severu Estonska. Měsíc, odedávna spojovaný s vodou a jejími pohyby, se zde stává průvodcem časem i krajinou.

Obě autorky zachycují děje, které se opakují, ale nikdy nejsou stejné. Odraz, pohyb, fáze, světlo a tma – proměnlivé jevy dostávají podobu obrazu. Jejich práce se přitom přirozeně potkávají s řádem architektury, v níž jsou vystaveny: s pravidelností Gočárovy mozaiky, která kontrastuje s neustálým pohybem přírodních sil.
Tělo vody tak není jen obrazem vody. Je obrazem jejího rytmu, paměti a proměny.

FB: https://www.facebook.com/artpatro

Výstava představuje tvorbu Blanky Hruškové z Týniště nad Orlicí, vyučené keramičky pro Stavbu Jaroměř a dále absolventky keramické školy v Bechyni. I když pracovala také mimo svůj obor, stále se věnovala keramice, převážně točené na hrnčířském kruhu. V posledních letech se jí profese stala velkým koníčkem. Výstava je průřezem její tvorby od učňovských let přes první zaměstnání až po současnou tvorbu. V tomto rozsahu její dílo ještě nebylo prezentováno.

Web: https://betlem.cz/cz/