KALENDÁŘ AKCÍ-Turistické informační centrum Hradec Králové

Muzeum východních Čech v Hradci Králové připravuje výstavu „111 let historické budovy muzea“, která bude veřejnosti prezentovat výstavní činnost muzea od jeho založení až do současnosti.

 

Akcentovat všek bude období od roku 1913, kdy byla veřejnosti zpřístupněna výstavní budova na Eliščině nábřeží. Cílem je ukázat pestrost muzejních sbírek a témat, která ve výstavní činnosti rezonovala během překotného 20. století.

 

Výstava potrvá do 2. března 2025.

Nábleší je volný bleší trh v centru Hradce otevřený všem bez předchozí rezervace či poplatků za místo. Dones věci z druhé ruky nebo vlastnorůčo vyrobené, rozbal si deku či stoličku a prodávej, seznamuj se a nasávej nedělní pohodu do obou nosních dírek.
Všechny půdní poklady připlouvají po Labi vždy poslední neděli v měsíci od 9 do 12 hodin na náplavce pod Pražským mostem.
 

Přines-prodej-potkej se-měj radost s náma.

 

Jako organizátoři si vyhrazujeme právo nemít na Nábleší komerční prodejce.

 

Akce byla podpořena Městem Hradec Králové a zařazena do cyklu Královéhradecká nábřeží.

***

V průběhu francouzsky laděného večera zazní v podání skupiny Nos Dames jak klasické francouzské šansony, tak frankofonní soudobé písně. Díky průvodnímu slovu se diváci dozví mnohé k jednotlivým skladbám a obsah textu bude jemně odhalen.

 

Vystupující

 

Martina Forejtková – zpěv, klavír, akordeon

Miriam Otčenášková – housle

David Jandl – zpěv, průvodní slovo
 

Nos Dames jsou mnohonásobnými laureáty ostravské šansonové soutěže „Concours de la chanson francophone“. Osobitá interpretace Martiny Forejtkové přinesla nejvyšší ocenění i na mezinárodních soutěžích (Slovensko, Maďarsko, Moldávie). Zažijte kousek Francie…

Stálá expozice provede návštěvníky historií města od pravěku až po období první republiky a umožní jim nasát atmosféru života v jednotlivých obdobích. Celkový dojem expozice podtrhují multimediální interaktivní prvky. Připraven je i doprovodný program pro školní skupiny a širokou veřejnost.

 

K městu českých královen

První část expozice ve druhém nadzemním podlaží muzea návštěvníkům ozřejmí význam Hradce Králové jako jednoho z nejstarších právních měst a představí také urbanistickou výstavbu města v období 13. – 16. století. Sál bude představovat Velké náměstí s dobovými řemesly a každodenností.

 

K pevnosti

Druhá část expozice ve druhém nadzemním podlaží muzea přiblíží život královéhradeckých obyvatel v období bastionové vojenské pevnosti až do války z roku 1866, která představuje pomyslnou tečku za pevnostním obdobím.

 

K Salonu republiky

Třetí část expozice ve třetím nadzemním podlaží muzea přiblíží ve dvou sálech moderní epochu v dějinách města, a to od obnovy dynamického rozvoje Hradce v posledních desetiletích 19. století až do poloviny 40. let 20. století, kdy město dosáhlo dnešních kontur. 

28/04/24–12/10/25

kurátorka: Petra Příkazská

Vernisáž výstavy: 27/04 v 15:00

Komentovaná prohlídka: 13/06 od 17:30
 

Sběratelství výtvarného umění je jednou z činností, jíž moderní člověk může realizovat sám sebe. Svoje zájmy, záliby a názory na to, co je dobré, kvalitní, smysluplné či krásné propisuje do universa rozrůstající se sbírky. Vytváření sbírky je otevřený a dynamický proces, jehož výsledek není předem znám, neboť spolu s kolekcí se také prohlubují znalosti a zkušenosti sběratele o daném tématu, a tím se postupně proměňuje i její budoucnost.

 

Výstava Jak sbírat umění představí divákovi celoživotní dílo Karla Tutsche (1941–2008), znalce, sběratele a neortodoxního neúnavného podporovatele mladých výtvarníků, jenž po více jak čtvrt století na vlastní náklady provozoval galerii Na bidýlku a svou činností přispíval k propagaci českého umění v zahraničí a naopak.

 

Výstava bude rekonstrukcí Tutschovy cesty od amatérského sběratele drobné grafiky a ex libris po uznávaného znalce a majitele jedné z nevýznamnějších sbírek své doby. Kromě toho jednotlivá umělecká díla, jež se rozhodnutím sběratele ocitla v malém brněnském bytě, dohromady vytváří subjektivní, a tím i neopakovatelnou encyklopedii českého umění od poloviny 60. let 20. století do roku 2008, završenou kapitolou věnovanou berlínské výtvarné scéně raných nultých let, která v té době zažívala svůj největší rozmach a kam se sjížděli začínající umělci z celé Evropy.

 

Sbírka byla zakoupena GMU roku 2021 s podporou KHK a následujícího roku doplněna o soubor originálních kreseb ke katalogům galerie Na bidýlku.

21/06/24–19/01/25

kurátorky: Lujza Kotočová, Pavlína Morganová | Prostor

komentované prohlídky:

čtvrtek 25/07/2024 v 17:30

sobota 05/10/2024 v 15:00

čtvrtek 16/01/2025 v 17:30

Britský umělec Henry Moore (1898–1986) je považován za autoritu modernistického sochařství. Svým dílem ovlivnil tvorbu řady jednotlivců i celé umělecké tendence. Výstava v podrobné chronologii zkoumá diplomatický rámec i další mechanismy provázející prezentaci a recepci Moorovy tvorby v kontextu kulturní studené války. Především však sleduje vliv jeho díla na československé sochařství ve druhé polovině 20. století. Prezentuje známé i méně známé osobnosti z centra i regionů, které se Moorovou tvorbou nechaly inspirovat a rozpracovávaly jeho postupy zaměřené na práci s biomorfními tvary, s vnitřním a vnějším prostorem sochy či rozvíjely plasticitu na hraně mezi abstrakcí a figurací.

 

Do výstavy se podařilo zapůjčit několik originálů děl Henryho Moora. Vedle nich jsou instalována díla československých sochařů a sochařek představující sondy do rozličných tvůrčích poloh. Téměř stovka plastik a prací na papíře je uspořádána do vzájemně se prolínajících skupin tematizujících dominantní impulzy Moorovy tvorby a představujících československé sochařství z nové perspektivy.

 

Výstavu doplňuje a rozvíjí stejnojmenná odborná publikace, která v širokém politicko-společenském a uměleckohistorickém záběru reflektuje autorův vliv na československé sochařství ve specifických podmínkách státního socialismu.

 

Výstava byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky a Statutárním městem Hradec Králové.

Kdo by neznal Kelty, jejich oppida a společnost?

 

Doklady jejich přítomnosti pochází z celé republiky, avšak velká část východních Čech se nachází mimo centrum našeho keltského světa. Výstava představí právě tyto okrajové oblasti a zodpoví otázku, jestli zdejší krajinou chodili druidové nebo zde keltské lišky dávaly dobrou noc.

Zbyněk Janáček (1957) pochází z Jeseníku, žije a pracuje v Ostravě. V letech 1976–1981 absolvoval Filozofickou fakultu v Olomouci. Působil jako výtvarný redaktor v ostravských nakladatelstvích, v současnosti je dlouholetým pedagogem, děkanem a profesorem Fakulty umění Ostravské univerzity. Za své grafické práce získal řadu cen, včetně ocenění Grafika roku a Cena Vladimíra Boudníka. Věnuje se počítačové grafice, serigrafii a přesahům grafiky směrem k objektu a do prostoru.
 

Daniel Vlček (1978) se narodil ve Strakonicích, žije a pracuje v Praze. Studoval na pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v malířském ateliéru Martina Mainera na FaVU VUT v Brně. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde prošel ateliérem malby Vladimíra Skrepla a intermediální školou Veroniky Bromové. Získal stáž na milánské Accademia di Brera. Je spoluzakladatelem pražské Galerie Ferdinanda Baumanna a klubu Berlínskej model. Malíř, hudebník a organizátor kulturního života je členem umělecké skupiny Guma Guar a hudebních skupin Střešovická kramle a ba:zel. V roce 2018/2019 zvukově interpretoval díla Františka Kupky u příležitosti výstav v pařížském Grand Palais a v Národní galerii Praha.

Nová perspektiva

Zbyněk Janáček překračuje limity grafického média směrem k objektu a novým technologiím. Před dvěma lety jsme na výstavě Konsonance mohli ocenit permanentní pohyb světla na metalických foliích nainstalovaných jako environment – prostředí. Aktuálně autor vystavuje dvě série, opticky úchvatné čtvercové digitální tisky „nových perspektiv“ z nedávné doby a spirálovitě roztáčené kruhy z mileniálního období. Do nových perspektiv již nevstupuje pozorující divák svým odrazem, ale má možnost se empaticky rozvlnit skrze antigravitační víry. Jednotlivé UV tisky na plexiskle vrství barevné pixely vystřelující od středu. Centrální část funguje jako kosmická černá díra, hmotné těžiště, úběžník. Rozvolněné transparentní okraje vznikly následkem rotací. Různě průhledné a různě deformované čtverce, z nichž je perspektiva vybudována, připomínají svou povahou akvarelová pole Paula Klea. Na to jsou ovšem příliš exaktní. Člověk se neubrání pocitu, že opustit původní grafický otisk ve prospěch precizní počítačové dokonalosti vyžaduje odvahu. Tisky nevznikly jako elektronicky generovaný obraz, byly cíleně vybudovány autorem v kompjuterovém prostředí grafických aplikací, jež jsou dílem člověka stejně jako tužka, papír nebo rydla. Janáček užívá valéry jedné barvy, rozpětí teplých tónů od žlutých přes oranžové až po červenou, kombinace spektrálních barev, i oba známé barevné modely, CMYK a RGB v malých, geometricky definovatelných překrývajících se ploškách. Protože v eukleidovské geometrii všechno do sebe zapadá, harmonie vyvolávají představu a zážitek krásy. Spodní emocionální bází ale interpretujeme i možnost exploze, imploze, kosmického kolapsu.

Zvuková teritoria

Přístup Daniela Vlčka charakterizuje široké rozpětí od provokativního umění, přes hudbu, zvuk, DJ mixy koláží a citací, až ke geometrii a k zájmu o krajinu ovlivněnou člověkem. Zabývá se archeologií médií, historie a interpretace audio a videozáznamu se otiskují do vlastní technologie malířské techniky. Zkratkou se dostává k propojení práce a technologie, k rozbředlým hranicím mezi lidským a strojovým. Vystavené obrazy pocházejí ze série „Drift Shift“, což bychom volně mohli přeložit jako „unášen změnou“. Vznikly vrstvením ploch a linií. Modulové křivky jsou dané rozměrem pneumatiky automobilu nebo vinylových desek (LP, SP, EP). Pokud objevíme podobnost s dílem klasika Klubu konkretistů Vladislava Mirvalda, je jisté, že jde o poctu, zároveň ale o obrácený postup. Lounský mistr pracoval pomocí dokonale zvládnuté geometrie a deskriptivy, ručně štětcem přidával jednu dokonalou linku za druhou. Daniel Vlček hnán touhou nebýt otrokem perfekce vychází z barevných ploch, v nichž začerstva paralelní linie odebírá speciálním gumovým štětcem. Výsledek připomíná diagramy, schémata, mechanické vlnění prostupující prostor, prismatický rozklad světla, které je vlnou i částicí. Zdrojem metody jsou možná trochu překvapivě přirozené přírodní procesy, cyklické vlny zvukových vibrací. Komorní formáty jsou experimentální, nesou proměnlivou emoci. Monumentální plátna znějí složitými harmoniemi s fluidními disharmonickými akcenty. 

Santini Reloaded - Vladimír Kiseljov

Vernisáž 3.10. 2024 od 17h

Výstava od 3.10. do 28.11. 2024

Mezinárodně známý autor (výstavy v Alšově Jihočeské galerii, performance v Národní Galerii v Praze, Egon Schiele Art centru, Berlině, Florencii, Vídni, Edinburghu aj.) zde vystavuje své obrazy z cyklu grafik a maleb, inspirovaných stavbami J.B. Santiniho - Aichela. Osobní zkušenost a studium jeho architektury jsou transformovány v abstraktní malby a linie. Zároveň představuje vesmír, jednotu všeho živého, vhled do své duše a různorodost toho, co člověk ve svém nitru najde.
 

Nacházíme propojující témata světla poznání, životní energie, která většinou zlatou barvou září, proměňuje a zušlechťuje hmotu a ducha. V obrazech můžeme najít i alchymickou a hermetickou symboliku, které se společně s Tarotem autor dlouhodobě věnuje, také ve svých dvou publikovaných knihách. Můžeme zde najít i jeho synestetické vidění hudby, která také často zachycuje extáze a vytržení lidského ducha a spojuje se s duchem Santiniho architektury. Totéž platí i o jeho černobílých grafikách, které jsou tuší osvobozeny od barvy.

V listopadu a prosinci 2024 si můžete v PETROF Gallery už podruhé prohlédnout “Pastely” Nadi Voldánové.

 

Její obrazy nabízejí realistický pohled na objekty ze života kolem nás v kontrastu s černou a bílou plochou v osobitém pojetí výtvarnice, členky Unie výtvarných umělců Královéhradeckého regionu a také Náchodského výtvarného ateliéru Amag.

 

Unikátní atmosféru hudební kavárny doplní přehlídka děl, vyvolávajících pocity pohody. Autorka, žijící střídavě v Praze a v České Skalici, se věnuje technice suchého pastelu, která jí umožňuje realizovat výtvarné záměry.